Radek Pilc – Masakrózní hustec
Už deset let vede energií a muzikou nabitý Radek Pilc kapelu, která se jmenuje Masakrózní hustec a kterou tvoří současní i bývalí žáci ZŠ Vodičkova, kde Radek učí hudební a tělesnou výchovu.
„Činnost kapely je pro děti naprosto zásadní. Mohou tam rozvinout své silné stránky – zpěv, hru na nějaký hudební nástroj, pohyb nebo smysl pro rytmus. Co je na tom ale naprosto nejdůležitější, je to, že se takto mohou projevit i děti, které třeba nemají dobrý prospěch, učení jim příliš nejde, ale tady zažívají úspěch, slyší potlesk, ovace, a to i od neznámého obecenstva. V tom je činnost pana učitele naprosto fantastická a bezkonkurenční,“ vyzdvihuje ředitelka ZŠ Vodičkova Dagmar Zelená.
Radek Pilc si přesnou statistiku nevede, ale ročně se prý koncertů kapely zúčastní tak dvacet až třicet dětí, takže když se to vynásobí deseti lety její existence, dostaneme počet muzikantů, kteří prošli kapelou. Masakrózní hustec také nemá stálou sestavu. „Chceme dát šanci všem dětem, které si s námi chtějí zahrát,“ zdůvodňuje charismatický kantor.
Na Radku Pilcovi je podle Dagmar Zelené naprosto fascinující to, že pracuje s každým dítětem, které má zájem, a dětem věnuje téměř veškerý svůj čas. Ve škole je tak prý denně od rána do sedmi večer, protože zároveň pracuje i ve školním klubu. „Děti ho zbožňují, protože na něm vidí, že ho práce s nimi ohromně baví, že je respektuje, neponižuje, chová se kamarádsky, ale přitom má respekt a nikdo si k němu nic nedovolí,“ vyjmenovává paní ředitelka.
Radek Pilc tráví s dětmi v rámci školního klubu i čas na víkendových mimoškolních akcích – na turistických pěších výletech, cyklistických výletech nebo při lyžování. Každoročně také s dětmi nacvičuje vánoční koncert, kterého se neúčastní jen členové kapely, ale všichni žáci, kteří mají chuť zpívat. „Občas do toho ´zatáhne´ i nás pedagogy,“ dodává Dagmar Zelená s úsměvem.
Mezi největší koncerty kapely řadí Radek Pilc hlavně ty, které se čas od času konají za Staroměstskou radnicí anebo na Střeleckém ostrově. Divákům všech generací při nich hrají převzatý klasický bigbít 70. let, ale samozřejmě i podstatně novější kousky; sem tam originálně pojaté latinskoamerické rytmy, romantické ploužáky i vlastní písničky skladatelů z řad žáků. A protože atmosféra v kapele, včetně té při koncertech, je skvělá, běžně si přicházejí zahrát nejen děti stále školou povinné, ale i ti, kteří už v ZŠ Vodičkova dávno nejsou. Díky Radku Pilcovi je totiž muzika chytla a dnes už hrají ve svých vlastních hudebních skupinách.
Radek Pilc už řadu let velmi pozitivně ovlivňuje vztah dětí ke škole i jejich vzpomínky na školní docházku, a to opravdu není málo. Krásné i jedinečné vzpomínky si ale uchovávají i jeho dospělí kolegové.
„S panem učitelem mám jeden naprosto dokonalý zážitek. To je už více než deset let nazpátek, ještě za bývalé paní ředitelky Králové, které jsem dělala zástupkyni. Potřebovali jsme tenkrát třídnictví do 6. třídy. Velice moc jsme prosili pana učitele, i když jsme obě strany věděly, že pan učitel je naprosto imunní vůči jakékoli administrativě, což třídní učitel samozřejmě vykonávat musí. Nakonec ale kývl. Vše probíhalo bez problémů, až přišel den vydávání pololetního vysvědčení. Pan učitel je rozdal všem dětem, loučil se s nimi a všechny už téměř odcházely. Vtom vešla paní ředitelka a chtěla se podívat na nějaké vysvědčení. Namátkou vzala asi čtyři a zjistila, že nejsou panem učitelem podepsaná. Když mu to řekla, nehnul ani brvou, vyběhl za dětmi na chodbu a zavolal: ´Tak, mládeži, ještě všichni zpět! Protože jste měli tak hezké vysvědčení, bude ještě autogramiáda!!!´ Všechny děti s nadšením stály frontu a pan učitel vesele podepisoval…“ vzpomíná Dagmar Zelená a na závěr dodává: „Hluboce si vážím toho, že mohu mít pana učitele na své škole. Bez jakékoliv nadsázky a patosu mohu říci, že je pro nás nenahraditelný.“
Je to prostě Masakrózní hustec – rozhovor s Radkem Pilcem
Čí to byl nápad založit kapelu a kdo přišel s názvem?
Tento nápad šel ode mě. Od svých osmnácti let hraji v různých kapelách a vím, jak je skvělé, když hudbu můžete touto aktivní formou sdílet i se svými přáteli. Je to krásný pocit. V naší škole učím hudební výchovu celý druhý stupeň, takže znám dokonale všechny žáky. Uvědomil jsem si, kolik dětí je hudebně nadaných a kolika dětem hudba dělá radost. Jen radost a nadšení ale bohužel nestačí. Aby fungovala školní kapela, potřebujete hlavně vhodné prostory, finance na nákup nástrojů, techniky a veškerého příslušenství. Nezbytné je také hudební „know how“, což jsou osobní zkušenosti z živého hraní v kapele a schopnost aranžovat různé typy skladeb pro děti na různých úrovních (začátečníci, pokročilí atd.). Tyto atributy se díky podpoře vedení naší školy podařilo splnit. Ještě mě napadá odvaha takovýto hudební projekt oživit a dlouhodobě ho vést.
Název vznikl velice spontánně. Když jsme několika žákům zahráli první nacvičenou písničku (Traktor od kapely Visací zámek), někdo z nich okamžitě pronesl „Tak to je masakrózní hustec.“ A bylo to.
Letos slavíte 10. narozeniny – je někdo z kapely nebo kolem ní, koho byste chtěl při té příležitosti připomenout nebo komu byste chtěl poděkovat?
Chtěl bych určitě poděkovat za podporu Městské části Praha 1, Nadaci Pražské děti a v neposlední řadě vedení naší školy a klubu rodičů. Všichni mají podíl na tom, že má kapela potřebné zázemí. To se týká prostor, financí, možností vystupovat i mimo školu. Zbytek je už „jen“ na mně.
Za těch deset let se v kapele vystřídalo kolem 300 dětí, bylo tu však pár muzikantů, kteří byli pro danou periodu klíčoví. Byli pomyslným motorem kapely. Byli to talentovaní zpěváci, zpěvačky, rappeři, kytaristé, bubeníci, autoři vlastních písní atd. Díky nim mají koncerty i nadstandardní, troufám si dokonce říct profesionální úroveň – což nám někdy potvrzují i náhodní kolemjdoucí nebo turisté. V současné době máme v kapele dvě vynikající zpěvačky, skvělého zpěváka – autora vlastních písní – a dva bratry, kteří umějí skvěle jak na bicí, tak na kytary, popř. baskytaru. Nejsem si jist, jestli mohu jmenovat, takže je nechám v anonymitě. Nicméně například na vánočním koncertě, který bude v naší škole 19. prosince, si je budete moct poslechnout.
Dětem už deset let nabízíte skvělé vyžití. A co vy? Co vám kapela dává?
Myslím, že děti zde mají opravdu ojedinělou a unikátní příležitost nakouknout do světa pop-rockové kapely se vším všudy. Řada z nich dokonce dál pokračuje v kapelách. Velice mě zahřeje, když vám pak po letech někteří z nich řeknou, jak jim Masakrózní hustec otevřel dveře do světa hudby a hraní v kapele a že to byl ten prvotní impuls, který by bez Hustce možná nenastal. A když pak přijdou chvíle, kdy si řeknu, že už prostě nemůžu, tak třeba to je okamžik, který mi pomůže. Mám radost, když má něco smysl, a dokonce se vám to potvrdí. To mně dodává sílu. I když je to opravdu velmi náročné. Jak fyzicky – stěhování techniky a nástrojů po Praze 1 s 10 až 20 dětmi a jedním dvoukolovým vozíčkem, v mrazu, ve vedru, v dešti nebo ve sněhu, tak i psychicky – tj. např. permanentní zodpovědnost za nacvičení nového repertoáru s novými dětmi na vánoční akce a pak na jarní akce a znovu… Nebo také stres při odchodech na koncerty, kdy se nám snad ještě ani jednou nestalo, že bychom něco nezapomněli. A to zkoušíme opravdu všechno možné, včetně parafráze mé oblíbené scény se zedníkem Lorencem z kultovního českého filmu Na samotě u lesa: To máte… trsátka, struny, ladičky, stojany, komba, kabely jack-jack, kabely síťové ke kombům, paličky, adaptér, pedál, kapodastr, playlisty, elektrické kytary, akustickou kytaru, snímač na akustickou kytaru, baskytaru, klávesy, komplet bicí soupravu, činely… Když si to přečtete, tak si řeknete, že bez dodávky tohle není možné přesunout z Vodičkovy ulice třeba na Staroměstské náměstí a zpět. Je to možné. Ale je to prostě „Masakrózní hustec“.
Máte čas i na jiné koníčky?
Vzhledem k tomu, že mám rodinu a dvě malé děti a ve škole pracuji kromě výuky i v klubu mladých, a to do pozdních odpoledních hodin, volný čas mám pouze večer a nejvíc v noci. To se nejraději věnuji skládání hudby pro kapelu, ve které hraji (MONNA), popř. pro jiné hudební projekty. Další můj nejoblíbenější koníček je spánek… Finanční zajištění rodiny je ale na prvním místě. Možná by to šlo jednodušeji, ale asi ne ve školství. Nicméně tato práce mě naplňuje a vzdát se jí nechci. Vedení školy mně vytváří maximální možné podmínky, za což mu velice děkuji, cítím se zde šťastný.
Vzpomenete si na nejskvělejší zážitek s kapelou?
Těch bylo asi víc, je těžké vybrat jeden. Napadá mě například historicky první, asi dvouhodinový koncert na školním hřišti v červnu 2010. Dodnes nechápu, jak jsme mohli nacvičit tolik písniček. Nebo také první koncert mimo školu, to bylo na podzim 2010 na náměstí Republiky. Konaly se tam nějaké trhy, bylo tam malé pódium, před námi hrály nějaké malé děti na flétničky, taková doslova idylka. A pak jsme přišli my a zahráli např. zmiňovaný Traktor od „Visáčů“. Bylo se tam na nás podívat i několik dětí ze školy, které tancovaly a bouřily, byla to neskutečná euforie. Lidé se přicházeli dívat, co se děje. Stoprocentně si mysleli, že je nějaké zemětřesení či co. Ale byl to Hustec… Pochopili, že jde o zhudebněnou radost 🙂
Nezapomenutelné akce se ale také odehrály například v Petschkově paláci (v době protektorátu sídle gestapa), kde s dětmi každoročně uctíváme památku všech bojovníků za svobodu. Akusticky hrajeme vybrané skladby související s tématem. Jeden z nejsilnějších zážitků bylo dojetí pamětníka koncentračního tábora pana Rudolfa Roubíčka při písni Plují mraky od nacisty umučeného českého písničkáře Karla Hašlera. Jednou jsme tam dokonce hráli Modlitbu, kterou jsem zaranžoval pro flétnu, dvoje housle, kontrabas, klávesy a zpěv. To bylo krásné, na to rád vzpomínám, na to jsem pyšný (dohledatelné na YouTube).
V neposlední řadě mám velkou radost z posledních několika vánočních koncertů, na kterých si dávám(e) záležet a kde vystupuje až 50 dětí – včetně speciálního pěveckého sboru pouze pro tuto událost, dětí na dechové a smyčcové nástroje plus kapela… Snažím se zapojit úplně každého, kdo projeví upřímný zájem být součástí vystoupení. A zároveň dodržet úroveň kvality, na které mně záleží, a myslím, že ji dlouhodobě držíme nahoře. Dá se to vybalancovat. Všechno se ale musí dobře promyslet, pak to chce hodně trpělivosti. A práce…
