Když žáci dobře vnímají, dokážou všechno…

Na našich školách vyučují nejrůznější zajímavé osobnosti. Jednou z nich je výtvarnice Barbora Křivská. Na základní škole Brána jazyků učí výtvarnou výchovu od roku 2000, kdy dokončila studia na pražské UMPRUM v ateliéru skla u profesora Vladimíra Kopeckého.

Barbora Křivská studovala na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze (1990–1994) a na VŠUP v Praze ve sklářském ateliéru prof. Vladimíra Kopeckého (1994–2000). Byla na stážích na Belle-ille en Mer (1995) a École supérieure des beaux-arts de Marseille (1998, 1999) ve Francii a v Coburgu (1999) v Německu. Přitahuje ji problematika ateliérové tvorby foukaného, malovaného, broušeného a rytého skla, maluje. Vytvořila vitráže pro dům v Americké ulici na Vinohradech, navrhla skleněné stěny pro kancelářskou budovu The Gate a barevné řešení fasády budovy České pojišťovny v Praze. Samostatně vystavovala v Praze (2000) a Horní Plané (2001)

Nastala otázka, čím se bude živit. Věděla, že chce dělat umění, ale také jí bylo jasné, že by bylo dobré mít nějaké stálé povolání, které by souviselo s profesí. „Náhoda to všechno zařídila. Táta potkal moji bývalou učitelku ze základní školy a že prý shánějí někoho na pozici učitele výtvarné výchovy. Paní ředitelkou tehdy byla skvělá Věra Perlínová – moje bývalá třídní. A chtěla mě!“ vzpomíná výtvarnice.

Školním rokem se linou různé akce a i Barbora Křivská je zapojena do některých z nich. Pomáhá s výrobou plakátů na Noc s Andersenem, Čteme dětem, oslavy školy – Večer pod Lipou… S učitelkou českého jazyka Evou Wolfovou spolupracují s platformou Bez komunistů. Malují mapy centra Prahy 1, na nichž vyznačují stopy totalitní minulosti. „Baví mě s žáky hovořit o zlu komunismu, o tom, co a kde se dělo. Malují pak do map obrázky s touto tematikou. Učím jen dva dny v týdnu sedm tříd. U vyšších ročníků – deváťáků a osmáků – je škoda, že mají jen jednu hodinu týdně, ostatní ročníky mají dvě. Žáci jsou podle slov své učitelky skvělí, a když dobře vnímají, dokážou všechno. Někdo má fantazie víc, někdo míň. Důležitý je proces vzniku díla. „Když na konci hodiny někdo řekne, že si vůbec nebyl jistý výsledkem, ale že ho to chytlo a bavilo, tak to považuji za výhru,“ tvrdí Barbora Křivská a dodává: „Kreslíme malujeme, stříháme a někdy jdeme na výstavu. Máme obrovskou výhodu školy v centru, jsme tu obklopeni uměním ve veřejném prostoru, architekturou a samozřejmě historií.“

Bohužel teď v době covidu se výtvarka neučí ani distančně. Je to smutné – život není jen učení se, ale i oddych, a tím je právě výtvarná práce. „Chodit do školy mi chybí, nikdy jsem si neuvědomila, jak mi i ,cizí‘ děti budou scházet… ale snad to jednou přejde a my budeme zas pokračovat v práci,“ doufá učitelka a výtvarnice v jedné osobě.

Vedle úvazku na ZŠ Brána Jazyků se Barbora Křivská věnuje své umělecké činnosti. Vystudovala sice sklo, ale jejím velkým snem bylo hlavně malovat obrazy. Má krásný velký ateliér doma ve Slivenci, kde si takto může užívat. „Vedle malování kreslím – aktuálně pracuji na sérii kreseb tuší. V mé práci vždy jde o abstraktní pohled na svět. Je ale vždy postavený na pozorování světa, přírody a vztahu mezi lidmi. Už od dětství jsem ráda něco vyráběla. Šila, vyřezávala; v šití pokračuji, dělám šité obrazy, někdy v ruce, poslední dobou mě uhranulo i šití na starém stroji.